Typografické rady a pomůcky

Mezery u interpunkčních znaků

Interpunkční znaménka jako tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník atd. těsně (bez mezery) přiléhají k předchozímu slovu a za sebou mají mezeru.

Špatně: Všichni,kdo / Všichni , kdo / Všichni ,kdo / Pozor !
Správně: Všichni, kdo / Pozor!

U závorek se mezera vkládá před otevírací a za zavírací závorku:

Špatně: Bush(USA) řekl / Bush ( USA ) řekl / Bush( USA) řekl
Správně: Bush (USA) řekl

Pravidlo platí i pro iniciály jmen (jež se v angličtině někdy píšou bez mezer) a zkratky.

Špatně: G.W. Bush / G.W.Bush / s.r.o. / MUDr.Novák
Správně: G. W. Bush / s. r. o. / MUDr. Novák

Je vhodné, aby zkratka nebyla na konci řádku oddělena od pokračování téže věty. Proto se doporučuje za tečkou zkratky použít tvrdou mezeru ( ).

Výjimkou jsou zápisy, v nichž se interpunkční znaménka nepovažují za označení zkratky nebo řadové číslovky, ale za součást ucelené značky. Příkladem je čárka v desetinném čísle (viz čísla).

Registrované názvy

Na Wikipedii se také můžete setkat s názvy společností a organizací, jejichž zápis neodpovídá obecným pravopisným nebo typografickým pravidlům. Často například obchodní společnosti ve zkratce své právní formy nemají správné mezery (např. STUDENT AGENCY, s.r.o.).

Chybný nebo specifický pravopis názvu zapsaného v obchodním nebo obdobném rejstříku se považuje za směrodatnou součást názvu (např. zápis části názvu velkými písmeny, nedodržení pravidel o psaní velkých písmen na začátku slov, označování hlásek písmeny a přepis cizojazyčných a přejatých slov, hranice a dělení slov, použití interpunkčních znamének).

Naproti tomu specifika a chyby typografického rázu obsažené v zápise v úředním rejstříku (chybějící mezery za interpunkčními tečkami a čárkami nebo před a za pomlčkou, záměna pomlčky a spojovníku) se obvykle za směrodatnou součást názvu nepovažují a jejich opravení na standardní tvar se nepovažuje za pozměnění názvu. Použití podoby uvedené v Obchodním rejstříku se však z právního hlediska považuje za přesnější.

Zkratka na konci věty

Pokud se na konci věty objeví tečka z předcházející zkratky, další tečka pro ukončení věty se již nepíše.

Špatně: Založil firmu Acme, s. r. o..
Správně: Založil firmu Acme, s. r. o.

Výpustka (tři tečky)

Vypuštění části textu se označuje třemi tečkami, popř. speciálním znakem (tzv. výpustkou). Tečky jsou jen tři, jiný počet není dovolen. Pokud výpustkou věta končí, další (čtvrtá) tečka se již nepíše. Pokud je výpustka za slovem, navazuje těsně na něj bez mezery; pokud je před slovem, je od něj oddělena mezerou (platí tu tedy stejné pravidlo, jako pro psaní rozdělovacích znamének – čárek, středníků a teček). Pokud označuje vypuštění části věty či celých vět z většího celku, odděluje se mezerou z obou stran.

Pro výpustku existuje speciální znak … (též pomocí entity …), ale použití tří běžných teček se v praxi nepovažuje za chybu. Mezi tečkami se zásadně nedělají žádné mezery.

Formát

Špatně: Co dodat…. / Co dodat.. / Co dodat. . .
Správně: Co dodat… (použit znak výpustky) / Co dodat… (použity běžné tečky)

Umístění před a za slovem

Špatně: … a dále je třeba poznamenat, že … / Jako z dálky slyšel: „…těžká nehoda, nikdo nepřežil.“
Správně: … a dále je třeba poznamenat, že… / Jako z dálky slyšel: „… těžká nehoda, nikdo nepřežil.“

Náhrada delších částí textu

Špatně: My, občané…věrni všem dobrým tradicím…přijímáme tuto Ústavu. / My, občané… věrni všem dobrým tradicím… přijímáme tuto Ústavu.
Správně: My, občané … věrni všem dobrým tradicím … přijímáme tuto Ústavu.

Pomlčka, spojovník, minus

Spojovník

Klávesou – se píše spojovník (divis), který (jak název napovídá) slouží ke spojování slov, např. česko-německé, Praha-Ruzyně, Jean-Jacques.

Pomlčka

Pro oddělování částí věty slouží pomlčka. Na běžných klávesnicích se nevyskytuje. Existuje v několika druzích, dnes se nejčastěji používá tzv. půlčtverčíková pomlčka v šířce přibližně písmene n (tedy půl čtverčíku). Pomlčku lze zapsat pomocí entity – nebo kombinací kláves ALT + 0150, lépe však s využitím nabídky zvláštních znaků pod editačním oknem (viz část Zvláštní znaky). (Poznámka: v názvu článku se zvláštní znaky z praktických důvodů nepoužívají, v něm se proto místo pomlčky používá spojovník. V textu článku se však již pomlčka a další znaky nenacházející se na klávesnici používají bez omezení.)

Pomlčka stojící ve větě se odděluje z obou stran mezerou (… každý člověk – hodný toho jména – má…).

Pomlčka se používá také pro zápis číselných rozsahů, v tomto případě se v praxi obvykle sází těsně k oběma číslům (např. 100–200). Poradna ÚJČ^[1] a odborné typografické články^[2]^[3] též doporučují psaní bez mezer, které je i na české Wikipedii obvyklejší. U čtyř- a víceciferných čísel nebo čísel se značkou jednotky však psaní rozsahu s mezerami může mít opodstatnění, aby byla zachována soudržnost obou položek rozsahu.

Jsou-li dva místní názvy spojeny v názvu souměstí (Frýdek-Místek, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) nebo v označení části města (Praha-Hostivař, Brno-Žabovřesky), klade se mezi ně spojovník. Má-li však jít o označení úseku, vzdálenosti, trati apod., píše se pomlčka (rychlodráha Praha–Ruzyně, vzdálenost Praha–Brno). Obvykle se v těchto případech spojovník nebo pomlčka píší bez mezer, ale pokud je název před znaménkem nebo za znaménkem víceslovný, doporučuje se v souvislém textu nebo seznamu tvořeném úzkými sloupci výjimečně použít psaní s mezerami, aby při dělení do řádků netvořila slova sousedící se znaménkem nedělitelný shluk (*Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, *Bílá Hora–Nádraží Hostivař). Spojovník v případě psaní s mezerami může být nahrazen pomlčkou (pošta Ostrava 9 – Mariánské Hory a Hulváky). Je však vhodné dbát na jednotnost způsobu psaní, pokud v jednom seznamu nebo v jedné části textu se vyskytují souběžně spojení jednoslovných i víceslovných výrazů.

K použití pomlčky nebo spojovníku v registrovaných úředních názvech například obchodních společností viz kapitolku Registrované názvy.

K používání pomlčky a spojovníku (včetně rozdílů proti obecným pravidlům pravopisu a proti ČSN 01 6910) se vyjadřuje také Jazyková poradna ÚJČ: spojovník, pomlčka.

Minus

Matematické znaménko minus (−) se na běžných klávesnicích nevyskytuje. Minus je svisle o trochu posunut tak, aby byl ve stejné výšce jako vodorovná čárka ve znaménku plus (+ − =) oproti pomlčce (+ – =) a spojovníku (+ – =). Lze ho zapsat pomocí entity −. Pokud minus indikuje záporné číslo, stojí těsně před ním, bez mezery (−10), znaménka matematických operací se oddělují z obou stran mezerami (10 − 5), přinejmenším levá mezera by nejlépe měla být nedělitelná (viz sekce Mezery).

Uvozovky

V češtině se uvozovky píší pomocí znaků „ a “, pro druhou úroveň uvnitř uvozovek se používají jednoduché uvozovky ‚ a ‘. Třetí povolený způsob, boční (obrácené francouzské) uvozovky » a «, se na Wikipedii prakticky neobjevuje. Uvozovky je možno psát pomocí entit &bdquo; a “, resp. &sbquo; a ‘ (úhlové uvozovky » a «).

Znak “ umístěný na klávesnici je někdy popisován jako uvozovky ASCII. Jeho používání místo uvozovek je sice tolerováno, pokud to však jde, je lepší používat „korektní uvozovky“. Jednotka palec či vteřiny se značí pomocí ″ (možno psát entitou ″).

Poznámka: v jiných jazycích se pro uvozovky používají jiné znaky, např. v angličtině šikmé horní uvozovky “ společně s ”.

Pravopisný dodatek: Je-li v uvozovkách celá věta, píšou se příslušná interpunkční znaménka (tečka, čárka, vykřičník, otazník) na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem. Je-li uvozovací věta vmezeřena mezi části přímé řeči, je v uvozovkách každá část přímé řeči zvlášť a interpunkční znaménka jsou také ještě před druhou uvozovkou. Jinak jsou interpunkční znaménka až za uzavřením uvozovek.

Mezery

Mezer je v typografii mnoho druhů. Na webu se obvykle používají pouze dva druhy mezer: běžná a nezlomitelná (též „nedělitelná“ či „tvrdá mezera“, podle normativního názvosloví „nepřerušující“). Nedělitelná mezera zaručuje, že v daném místě nenastane řádkový zlom, tzn. že část před mezerou a za mezerou nebudou na oddělených řádkách. Mezera se zapisuje pomocí HTML entity   (z anglického non-breaking space), např. 1 metr, případně   (Unicode znak č. 160).

Nedělitelná mezera se používá zejména:

mezi číslem a značkou jednotky (123 m) (ale ve významu přídavného jména se mezera nepíše: 5% zvýšení, vypiji 10° pivo)
v číslech pro oddělení skupin číslic (viz #Čísla níže),
ve vícedílných zkratkách (s. r. o.),
před pomlčkou oddělenou mezerami tak, aby při případném rozdělení zůstala na prvním řádku (lorem – ipsum),
v datech mezi dnem a měsícem (5. dubna),
ve spojení číslovky následující po výrazu, k němuž je vztažena (Praha 1, Karel IV., opus 7, str. 123)
v češtině mezi jednopísmennou neslabičnou předložkou a následujícím slovem (v Praze; někdy bývá tento požadavek uplatňován i u slabičných samohláskových předložek o, u a spojek a, i s výjimkou malého a).

Toto pravidlo se na Wikipedii často nedodržuje a na jeho aplikaci jsou rozdílné názory, neboť nedělitelná mezera znemožňuje fulltextové vyhledávání v rámci webové stránky pomocí běžných funkcí některých prohlížečů a klávesnice.

V typografické praxi se v některých situacích používá tzv. zúžená mezera (mezera menší šířky; entita   nebo numericky   či  ). Zúženou mezeru však významná část prohlížečů nezobrazí. Je vhodnější ji nahradit celou (příp. pevnou) mezerou, nikoliv mezeru vynechat úplně: např. místo s. r. o. je vhodnější psát s. r. o. (a nikoli s.r.o.).

Viz též kapitolu Mezery u interpunkčních znaků.

Čísla

V češtině se desetinná část čísla odděluje od celé části desetinnou čárkou, nikoli tečkou. Kolem desetinné čárky se nepíší mezery. U nejméně pěticiferných čísel se číslo člení do skupin po třech číslicích, a to na obou stranách od desetinné čárky, přičemž se mezi nimi píše nedělitelná mezera (viz výše),^[4]^[5] výjimku tvoří atypické formáty čísel (například čísla českých technických norem). U čtyřciferných čísel je situace složitější: letopočty se nedělí nikdy, ostatní čtyřciferná čísla se podle mnoha typografických příruček mají také dělit (např. „7 530“),^[6]^[7] v publicistických či beletristických textech se píšou často bez mezery („7530“).^[5] Pokud se čtyřciferná čísla objevují v tabulce spolu s čísly vyšších řádů, je potřeba je kvůli přehlednosti dělit.

Špatně: 123.5; 1.000.000; 3000 0000; 12345,67890
Správně: 123,5; 1 000 000; 30 000 000; 12 345,678 90

MediaWiki disponuje funkcemi pro formátování čísel, proto je možné, zvláště v infoboxech, psát čísla neoddělená mezerami a s desetinnými tečkami, formátovací funkce je upraví:

1000000.12 -> {{formatnum:1000000.12}}

1000000.12 -> 1 000 000,12

Exponenty

Exponenty lze zapisovat buď speciálními znaky ², ³ (další čísla se zpravidla nepoužívají), nebo pomocí obecného zápisu horního indexu <sup>2</sup>. Obě možnosti by se ale rozhodně neměly v jednom textu kombinovat, neboť vzhled obou zápisů se obvykle liší (²²).

Vědecký zápis čísel

Vědecký zápis čísel sestává z mantisy a exponentu. Vypadá například následovně:

−2,1×10⁻¹².

−2,1×10<sup>−12</sup>

Další možnost je s tečkou (uprostřed, nikoli běžnou interpunkční):

−2,1·10⁻¹².

−2,1·10<sup>−12</sup>

Psaní vědeckých čísel má i svá „vědecká pravidla“. Exponent je vždy celé číslo, přičemž nula to bývá jen výjimečně, vyskytuje se většinou jen v souborech čísel s různě velkými exponenty. Podobně jsou na tom exponenty −1 a 1. Mantisa bývá desetinné číslo (ale nemusí), přičemž před desetinnou čárku je jen a právě řád jednotek. Mantisa tedy nikdy nezačíná nulou a před desetinnou čárkou má právě jednu číslici.

Notace 1,23e−45 se obyčejně v české literatuře neužívá. Její předností je, že není třeba psát exponenty, což ale v dnešní době již není pro počítače problém.

Nesprávné zápisy:

−0,21·10⁻¹¹
−2,1·10^−11,5
−21·10⁻¹³
1,23e−45

Vědecký zápis čísel velmi zlehčuje orientaci v řádech měření, proto je velmi vhodný ve vědeckých pracích a při porovnávání různých měření. Není vhodné ho používat tam, kde by to čtenář nečekal. Například první novodobé olympijské hry byly sice v roce 1,896×10³, ale rozhodně to nevypadá dobře.

Jednotky

Jednotky se vždy pojí k číslu, ale jsou odděleny tvrdou mezerou. Příklady:

5,3 kg

5,3&nbsp;kg

5,3 W/m²

5,3&nbsp;W/m<sup>2</sup>

5,3 W·m⁻²

5,3&nbsp;W·m<sup>−2</sup>

6,672×10⁻¹¹ N·m²·kg⁻²

6,672×10<sup>−11</sup>&nbsp;N·m<sup>2</sup>·kg<sup>−2</sup>

Jednotky nejsou odděleny mezerou, pokud číslo a jednotka vystupují v pozici přídavného jména. Příklady:

10% růst = desetiprocentní růst
12° pivo = dvanáctistupňové pivo
100km úsek = stokilometrový úsek

Jednotky se vždy píší vzpřímeným písmem (nikoli kurzívou). Není vhodné kombinovat zápisy pomocí lomítek a teček.

Stupně (např. Celsia, Fahrenheit nebo označující druh piva) se zapisují pomocí znaku „°“, nikoli pomocí znaku „˚“. Pozor, kelvin je jednotkou teploty, ale není to stupeň.

25 °C, 15 °F, 300 K

25 °C, 25 °F, 300 K.

Jednotky v záhlaví tabulky

V záhlavích tabulek se jednotky uvádějí v hranatých závorkách. Příklad:

strom	výška [m]
buk	40
olše	25

Úhlové jednotky

Úhlové jednotky se pojí k číslu a nejsou odděleny tvrdou mezerou.

Příklad:

Svah má sklon 10°. Svah má sklon 10 stupňů.
Sjíždíme 45° svah. Sjíždíme 45stupňový svah.

Chyba měření

Chyba měření je buď relativní, a pak se vyjadřuje většinou v procentech, nebo absolutní, a pak se vyjadřuje ve stejných jednotkách jako samotné měření.

Zápisy pak vypadají například:

(−5,3±0,1) kg

(−5,3±0,1) kg

−50,3 kg ±3,6 %

−50,3 kg ±3,6 %

(−5,3±0,1)×10³ kg

(−5,3±0,1)×10<sup>3</sup> kg

(−5,36±0,11) kg

(−5,36±0,11) kg

−50,3 kg ±3,6 ‰

−50,3 kg ±3,6 ‰

U absolutní chyby je nejnižší řád měření maximálně stejný jako nejnižší řád chyby.

Pokud je horní hranice chyby odlišná od spodní, lze využít šablony {{Sup sub}}. Zápis vypadá takto:

5,3^+0,1_-0,2 kg

{{Sup sub|+0,1|-0,2}} kg

Matematické výrazy

Ve Wikipedii existuje specializovaná syntaxe pro psaní složitějších matematických vzorců, založená na programu TeX. Bližší podrobnosti najdete na Nápověda:Matematické vzorce.

U jednodušších vzorců v textu je však vhodné použití normálního textu. V takovém případě nezapomínejte na to, že:

proměnné se píší kurzívou, čísla a názvy funkcí nikoli (sin 5a),
pro odčítání se používá mínus, nikoli spojovník či pomlčka, pro číselný rozsah se však používá pomlčka (viz výše),
znaménka operací se oddělují z obou stran mezerami (3 + 5), nejméně levá mezera by měla být nedělitelná, aby znaménko v případě řádkového zlomu zůstalo na konci první řádky (správně by se mělo objevit i na druhé řádce, to však dnešní HTML prohlížeče neumožňují),
mínus k označení záporného čísla se píše zleva těsně bez mezery,
krát je nejlepší psát jako entitu · (·), následuje možnost zápisu entitou × (×), která je ale vyhrazená spíše pro vektorové násobení, případně do vědeckého zápisu čísel; zcela typograficky nesprávné je použití malého X (x),
mezi proměnnými zapsanými jedním písmenem se znak pro násobení nepíše,
pro stupně, ať už úhlové nebo teplotní, se používá skutečný stupeň °, nikoli kroužek ˚,
pro minuty se používá ′ (′), pro vteřiny pak ″ (″).

Seznamy

Při psaní číslovaných seznamů nebo seznamů s odrážkami je třeba si uvědomit, že číslování, odrážky a odsazení textu slouží pouze pro jeho grafické zvýraznění a zpřehlednění. Vlastní text článku musí stále dodržovat pravidla českého pravopisu. Encyklopedický text by měl být tvořen souvislým textem (neměl by mít podobu kusých bodových „poznámek z přednášky“) – v takovém textu výčet být použit může, ale je součástí onoho souvislého textu, a jednotlivé položky jsou tedy odděleny čárkou, středníkem nebo tečkou, popř. spojkou. (Prosté výčty lze používat např. pro seznam bibliografie, výčet děl nějakého umělce atd., v takovém případě není interpunkce nezbytně potřeba; norma Úprava písemností zpracovaných textovými editory dovoluje interpunkci vynechávat, „jestliže jsou jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny“.^[8])

Tečkou ukončujeme větné celky, takže ji použijeme v případě, kdy bude každá položka tvořit samostatný větný celek, popřípadě více větných celků. Nesmíme zapomenout na začátku použít velké písmeno.

U motorových lokomotiv se používá:

Elektrický přenos výkonu, např. u lokomotivy typu 753. Umožňuje přenášet i velké výkony a snadno se reguluje.
Mechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu M 120.4.
Hydromechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu 810.

Středníkem oddělujeme položky, které tvoří nevětné celky. Po středníku se neuvádí velké písmeno a pokud věta tvořící seznam (nebo jeho konec) za seznamem nepokračuje, musí být poslední položka ukončena tečkou.

U motorových lokomotiv se používá:

elektrický přenos výkonu, např. u lokomotivy typu 753. Umožňuje přenášet i velké výkony a snadno se reguluje;
mechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu M 120.4;
hydromechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu 810.

Ačkoliv je možné ve většině případů použít kteroukoliv z obou výše uvedených variant, je vhodné se zamyslet, která z nich bude v konkrétním případě vhodnější. Pokud jsou jednotlivé položky tvořeny celými větami (tj. obsahují podmět i přísudek), je lepší jako oddělovač zvolit tečku. Pokud jde však spíše o položky heslovitého charakteru, je vhodnější zvolit oddělení středníkem. Když si nejsme jisti kterou variantu zvolit, můžeme si pomoci tak, že si odmyslíme veškeré formátování a představíme si, jak by věta vypadala bez odrážek či číslování (viz následující dva příklady).

Mezi nejznámější citáty Karla Čapka patří:

Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
Čas je největší síla života.
Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků.

V pražském metru se používají soupravy:

Ečs, vyráběné v Rusku;
81-71, vyráběné v Rusku;
81-71M, vyráběné firmou Škoda modernizací souprav 81-71;
M1, vyráběné firmou ČKD.

Čárka se používá např. pro jednoduché seznamy pojmů.

Mezi naše nejoblíbenější alkoholické nápoje patří:

pivo,
víno,
slivovice,
skotská whisky.

Poslední položka v tomto případě může být oddělena spojkou, která se uvede před tuto položku. Pokud však seznam obsahuje prostý výčet, měli bychom zvážit, zdali by nebylo lepší jej napsat na jeden řádek.

Mezi naše nejoblíbenější alkoholické nápoje patří pivo, víno, slivovice a skotská whisky.

Datum

Pro psaní data existují dva způsoby. Lze je psát buď s mezerami jako s řadovými číslovkami (23. 3. 2006) nebo tak, že celý datový údaj je pojat jako značka a tečky jsou pojaty jako dělicí znaménka na způsob desetinné čárky (tedy 23.03.2006). První způsob se doporučuje používat v osobní, soukromé korespondenci, na peněžních dokladech, v právních písemnostech a obecně v souvislém textu, druhý způsob v obchodních a úředních dopisech, při vyplňování rubrik, v odvolacích údajích apod. (viz také ÚJČ AV ČR).

Na české Wikipedii se u důležitých časových údajů upřednostňuje slovní forma, která umožňuje použít aktivní odkaz v jednotném formátu (23. března 2006). Při psaní data v číselném formátu je z typografických důvodů (automatické zalamování řádků) vhodné psát buď bez mezer (23.03.2006), nebo s tvrdými mezerami ( ). Doporučuje se v celém článku používat stejný způsob. Na Wikipedii, která má být čtivou encyklopedií, nikoli složenkou, kterou máte zaplatit, se v případě, kdy se chcete vyhnout slovní formě, preferuje druhý, mírně složitější zápis.

Pro rozsahy roků („od roku 1805 do roku 1812“) se používá pomlčka (půlčtverčíková, –) bez mezer okolo (1805–1812). Tam, kde je místo jednoduché číslice rozsah určen více větnými členy, se používá pomlčka s mezerami okolo nebo slovo „až“. Příkladem jsou rozsahy s přesnějším datem („5. března 1980 – 12. dubna 1982“ nebo „5. března 1980 až 12. dubna 1982“). Pro roky před naším letopočtem existují články nazvané např. 10 př. n. l., záporná čísla se k tomu účelu nepoužívají; rozsahy let před naším letopočtem se zapisují takto:

10–8 př. n. l.

[[10 př. n. l.|10]]–[[8 př. n. l.]]

10 př. n. l. – 18 n. l.

[[10 př. n. l.]] – [[18|18 n. l.]]

U let z okolí počátku letopočtu je výhodné uvádět i to, zda se jedná o rok před naším letopočtem a nebo našeho letopočtu.

Čas

Čas (kolik je hodin) zapisujeme ve tvaru HH.MM:SS, kde HH je jedno- nebo dvojciferné číslo označující hodiny nezačínající nulou, MM je dvojciferné číslo označující minuty, které začíná nulou pro minuty menší než 10, a SS je dvojciferné číslo označující sekundy řídící se stejným typografickým pravidlem jako MM. Sekundy nejsou samozřejmě povinné, pokud je situace nevyžaduje.

Podle kontextu se používá buď místní čas události, středoevropský (letní) čas nebo pokud je potřeba uvést použité časové pásmo.

2.10 – dvě hodiny a deset minut ráno (v noci).
16.25 – za pět minut půl páté odpoledne
18.03 – osmnáct hodin (šest hodin odpoledne) a tři minuty
6.08 – šest hodin (ráno) a osm minut.
11.12:08 – jedenáct hodin, dvanáct minut a osm sekund
8.02:03 EET – osm hodin, dvě minut a tři sekundy východoevropského času (zkratku časového pásma[1] je vhodné při prvním použití rozepsat či jinak vysvětlit)

Vyvarujte se používání zkratek AM a PM a používejte 24hodinový systém zápisu času. Jiný zápis času používejte jen ve vhodném kontextu.

Při zápisu délky intervalu (například čas zajetého kola nějakého závodu) se používá podobný zápis. Pokud to situace nevyžaduje, je možno vypustit hodiny, nebo naopak sekundy a zápis tedy může nabývat podob HH.MM:SS, MM:SS (MM nezačíná nulou) nebo HH.MM. V případě potřeby uvádění zlomků sekundy se používá běžný zápis desetinného čísla s desetinnou čárkou.

2.08:15 – dvě hodiny, osm minut a patnáct sekund
6.10 – šest hodin a deset minut
6:10 – šest minut a deset sekund
1:10,13 – jedna minuta, deset sekund a třináct setin (sekundy)
9,76 – devět sekund a sedmdesát šest setin (sekundy)
5.13:24,7 – pět hodin, třináct minut, dvacet čtyři sekund a sedm desetin (sekundy)

Vyvarujte se zápisů ve stylu např. 1h25m13s nebo 13’55“, které jsou sice srozumitelné, ale nezapadají do celkového grafického vzezření Wikipedie.

Akademické tituly a hodnosti

Vědecké hodnosti a tituly se píší s tečkou na konci a v přesně stanoveném sledu velkých a malých písmen: MUDr., MVDr., PhDr., PaedDr., PharmDr., JUDr., ThDr., PhMr., RNDr., Ing., Bc., Mgr., CSc., DrSc., Ing. arch.

Tituly akad. arch., ak. mal., ak. soch., prof., doc. a podobné se píší s malým písmenem na začátku, pokud nejsou na začátku věty nebo nadpisu.

Akademicko-vědecké tituly CSc., DrSc., DSc., Ph.D., Th.D. a dr. h. c. se píší za jménem a vždy se oddělují čárkou od jména a pokud věta pokračuje, tak i od následujícího textu (jsou v pozici tzv. přístavku).^[9] Pokud za titulem, psaným za jménem, následuje závorka, která se neváže k tomuto titulu, píše se oddělující čárka před závorkou. Příklad: Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., (* 9. dubna 1937 Bratislava)…^[10]

Zvláštní znaky

Pro psaní některých zvláštních nebo méně používaných znaků nebo jejich skupin můžete využít nabídku znaků, která se zobrazuje pod editačním oknem. Pokud váš prohlížeč podporuje JavaScript, vloží se znak kliknutím. (Pro psaní jednotlivých znaků lze použít také kombinace levé klávesy Alt s příslušným kódem znaku vyťukaným na numerické klávesnici.)

V nabídce jsou česká a slovenská písmena s diakritickými znaménky, interpunkční znaménka, která nejsou na běžných klávesnicích („“ – — … ’& «»), matematické a další značky (± − × ~ # ° † € ¿), zjednodušeně psané exponenty (¹ ² ³), wiki entity (závorky pro odkazy a šablony, svislítko) a HTML prvky (tvrdá mezera, HTML ohraničení komentáře).

Má-li být v textu nebo například v adrese externího odkazu použit znak, který MediaWiki interpretuje jako řídicí prvek wikisyntaxe, je nutné část textu s tímto znakem buď vložit mezi tagy <nowiki></nowiki> nebo problematické znaky nahradit kódem (viz Wikipedie:Zvláštní znaky).

Zvýrazňování

Hlavním způsobem pro zvýraznění je kurzíva a tučné písmo. Třebaže mnohde mimo Wikipedii je tučné písmo oblíbeno jako ideální zvýraznění slov nebo vět, ke stylu Wikipedie časté využívání tučného písma nepatří: ve Wikipedii se tučně označuje první výskyt názvu článku v úvodní větě, případně též jeho synonyma nebo klíčové základní pojmy, z nichž na článek například vede přesměrování. Nepostačuje-li ke zvýraznění kurzíva, lze využít nadpisy a členění textu do odstavců.

Kurzívou se na Wikipedii také označují názvy filmů, knih, hudebních alb, novin a časopisů apod. (nikoli ovšem jednotlivých článků, písní, básní, povídek atp.).

Jiné způsoby zvýrazňování (typ písma, barvy) by se měly užívat jen velice zřídka, v mimořádných případech. Zvláště podtrhávání je na webu nevhodné, neboť je možná jeho záměna s hypertextovým odkazem.

Reference

Při vkládání odkazu na referenci, citaci, poznámku atd. přímo do textu pomocí syntaxe <ref>poznámka, citace či odkaz</ref> (též prostřednictvím panelu referencí) se vkládá tag <ref> bez mezery bezprostředně za slovo, větu či odstavec, k nimž se vztahuje. Pokud za slovem, za něž je tag vkládán, je interpunkční znaménko (tečka, čárka apod.), vkládá se tag <ref> až za ně. Pokud se však reference vztahuje jen k předcházejícímu slovu či části věty, lze tag vložit hned za slovo, ještě před znaménko. Pokud se na jednom místě sejde více odkazů na reference, uvádějí se za sebou bez mezer.

Příklad odkazů za slovem uvnitř věty^{[příklad 1]}^{[příklad 2]} a odkazu na konci věty.^{[příklad 3]} Pokud je odkaz umístěn jinde (třeba v závorce^{[příklad 3]}), umístí se tak, aby bylo zřejmé, k čemu se vztahuje.

Obsahovou a typografickou podobou samotného textu referencí se zabývá například stránka Wikipedie:Citace.

Příklad referencí

Skočit nahoru ↑ příklad reference
Skočit nahoru ↑ další příklad reference
↑ Skočit nahoru k: ^a ^b příklad pojmenované reference

Poznámka k normám

Existující norma ČSN 01 6910:2007 se zabývá tvorbou písemností upravovaných textovými editory, nikoliv typografií. Proto některé otázky řeší jiným způsobem. Poslední existující typografickou normou byla ON 88 2503:1974, která byla k 1. 1. 1994 bez náhrady zrušena. V současné době v České republice neexistuje žádná norma zabývající se pravidly typografie.

Odkazy

Související články

Reference

Skočit nahoru ↑ Poradna ÚJČ: pomlčka, ujc.cas.cz/poradna/
Skočit nahoru ↑ Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout, Typografie na počítači
Skočit nahoru ↑ Stručný úvod do typografie, root.cz
Skočit nahoru ↑ ČSN 01 6910:2007 – Úprava písemností zpracovaných textovými editory, kapitola 7.1 Členění čísel, str. 14
↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ÚJČ: Číselné řády, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla, Internetová jazyková příručka
Skočit nahoru ↑ KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip; MOHELSKÁ, Libuše. Praktická typografie. Computer Press, 2004, 296 s. ISBN 80-7226-385-4. Str. 78
Skočit nahoru ↑ PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha : příručka pro nakladatele. Praha; Litomyšl: Paseka, 2005, 248 s. ISBN 80-7185-774-2. Str. 88
Skočit nahoru ↑ Psaní výčtů, Internetová jazyková příručka
Skočit nahoru ↑ Zkratky akademicko-vědeckých titulů
Skočit nahoru ↑ Přístavek (4. odstavec)

Externí odkazy

Články Petra Behúna o typografii a stylistice, interval.cz
Typografie na webu v kostce, pixy.cz
Jak správně psát uvozovky, davi.cz
Webdesignerovy poznámky z typografie: mezery, pomlčky, uvozovky; interval.cz

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Typografick%C3%A9_rady