Slovníček pojmů

Vazba dokumentů

Vazba V1 – Vazba brožury kovovými sponkami uprostřed dvojlistu a s následným přeložením. Použitelná až pro 108stránkové brožury, tedy 27 dvojlistů (platí pro kancelářský papír 80 g/m²). Pokud požadujete tuto vazbu, nemusíte vyrovnávat stránky na dvojlistech. To zajistíme sami pomocí šikovného programu.

Vazba V2 – Vazba brožury tavným lepidlem naneseným na hřbet bloku vnitřních listů a vlepením do obálky ze silnějšího papíru. Použitelná pro tloušťku hřbetu od 3 do 35 mm. Obálku je možné zušlechtit laminací.

Tuhá vazba – Vazba brožury tavným lepidlem naneseným na hřbet bloku vnitřních listů a vlepením za předsádky do obálky z tuhé knihařské lepenky potažené laminovanou samolepkou. Použitelná pro tloušťku hřbetu od 5 do 35 mm. Svým provedením připomíná vazbu V8a.

Twin wire – Vazba naděrovaných listů kovovým drátem stočeným do podoby dvojitého hřebene. Vyniká především tím, že je možné listy otáčet o 360 stupňů a výborně drží otevřená. Na výběr jsou různě barvy drátu: bílá, černá, červená, modrá a stříbrná. Je možné ji doplnit krycí plastovou fólií (čirá nebo barevná) a kartonovou podložkou. Často se používá také na vazbu kalendářů, doplněná háčkem a polokruhovým výsekem.

Relido – Vazba plastovým nasouvacím hřbetem, který je možné opět sejmout a svázané listy tak uvolnit. Lze ji doplnit krycí plastovou fólií (čirá nebo barevná) a kartonovou podložkou.

Správa barev

Gamut – rozsah barev, které je určité zařízení schopné reprodukovat. Gamut je charakterizován svými extrémy (syté a zářivé barvy, nejsvětlejší bílá a nejtmavší černá), ale také jemností přechodů uvnitř gamutu (ty jsou důležité např. pro přirozené zobrazení pleťových tónů, barev oblohy a jiných jemných motivů). K popisu gamutu slouží nejčastěji barevné profily ICC. K většině zobrazovacích zařízení a tiskáren výrobci poskytují tzv. generické (všeobecné) profily, ale nejlepších výsledků dosáhnete vytvořením profilu konkrétního zařízení.

Barevný profil – popis toho, jaké reálné barvy odpovídají kombinacím číselných hodnot CMYK nebo RGB. Není třeba přesně rozumět jeho vnitřní struktuře, ale mějte na paměti, že bez informace o barevném profilu nestačí hodnoty CMYK nebo RGB k jednoznačné definici barvy.

ΔE (delta E) – rozdíl (ochylka) dvou barev, většinou té zamýšlené a té, která byla skutečně vytištěna. Každý technický proces se vyznačuje určitými odchylkami, jde ale o jejich velikost. Technologie správy barev dokáže tyto odchylky účinně zmenšit.

Do hodnoty ΔE < 0,2 je rozdíl barev nepostřehnutelný, mezi 0,2–1,0 postřehnutelný, 1–2 rozeznatelný, 2–4 ještě nerušící, 4–8 mírně rušící, přes 12 velmi výrazný a nad 16 velmi rušící.

Barevný prostor CMYK – popisuje barvy pomocí kombinace čtyř základních tiskových barev (C-azurové, M-fuchsiové, Y-žluté a K-černé), přičemž každá z nich může nabývat hodnoty 0 až 100 % (tzn. žádná barva až zcela pokrytá plocha danou barvou). Tento barevný prostor je vhodný pro tisk na postscriptových tiskárnách a při ofsetovém tisku (tam je přímo vyžadován). Kromě číselných hodnot je třeba také definovat, jaké skutečné barvě určité hodnoty tiskových barev odpovídají. K tomu slouží barevný profil. Příkladem často používaných barevných profilů CMYK jsou Euroscale Coated, Coated Fogra 27 a Coated Fogra 39. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, ale je lépe záměně předcházet.

Barevný prostor RGB – popisuje barvy pomocí intenzity tří barev (R-červené, G-zelené, B-modré). Každá z nich může obvykle nabývat intenzity 0 až 255, což vytváří 16777216 barev. Principiálně tento systém odpovídá způsobu, jakým je vytvářen obraz na monitorech a snímán skenery, fotoaparáty a lidským okem. Pouhá čísla ovšem k jednoznačné definici barvy nestačí. Je třeba doplnit informaci o tom, jaké reálné barvy které číselné kombinaci odpovídají. K tomu slouží barevný profil – buď standardní, nebo profil konkrétního zařízení (monitoru, skeneru, fotoaparátu apod.) Příkladem často používaných standardních barevných profilů RGB jsou sRGB IEC-61966-2.1 a Adobe RGB (první z nich je mnohem používanější, druhý dokáže popsat i extrémnější jasné a syté barvy). Při záměně těchto dvou profilů (a ponechání stejných číslených hodnot) dojde k výrazné změně barev!

Barevný prostor L*a*b – popisuje barvy pomocí kombinace jasu (L) a složek a (poloha barvy na stupnici zelená-červená) a b (poloha barvy na stupnici modrá-žlutá). V tomto barevném prostoru je možné popsat jakoukoli barvu, kterou je schopné lidské oko vidět. Jde o precizní model vhodný pro výpočty, méně už pro popis barev srozumitelný pro člověka. Pro jeho značný rozsah barev, který převyšuje možnosti jakéhokoli současného zobrazovacího zařízení, není používán pro přípravu dat k tisku. Existuje několik barevných modelů typu L*a*b. K jednoznačnému popisu barev v tomto modelu je třeba definovat ještě tzv. bílý bod.

Záměr reprodukce (Rendering Intent) – Způsob, jaký se upravují barvy při převodu mezi barevnými prostory. Protože různé barevné prostory obsahují různé barvy, je třeba ty barvy, které nemají v cílovém barevném prostoru ekvivalent, nějakým způsobem změnit na takové, které se v cílovém barevném prostoru vyskytují. Používají se k tomu čtyří základní metody:
Perceptuální (Perceptual): Všechny barvy zdrojového barevného prostoru (tedy i ty, které ekvivalent mají), se proporcionálně přizpůsobí. To znamená, že se všechny barvy trochu změní, ale každé původně různé barvy budou různými i po převodu. Je vhodná např. pro převod fotografií, které obsahují hodně barev, které v cílovém barevném prostoru nemají ekvivalent.
Relativní kolorimetrická (Relative colorimetric): Změní se jen ty barvy zdrojového barevného prostoru, které nemají ekvivalent v cílovém barevném prostoru, a to na barvu ležíví na okraji cílového barevného prostoru (tedy co nejsytější, s co nejpodobnějším jasem a pokud možno stejným odstínem). Ostatní zůstanou stejné. Výsledkem může být, že původně různé barvy se slijí do jedné. Proto se hodí např. pro převod fotografií, které obsahují jen malé plochy barev bez ekvivalentu v cílovém barevném prostoru, nebo pro vektorové grafiky.
Absolutní kolorimetrická (Absolute colorimetric): totéž co relativní kolorimetrická metoda, ale navíc dojde ke změně bílého bodu (tedy „bílé“ barvy). Je to vhodné např. pro simulaci tisku na různé materiály (papíry, fólie atd.), které mají různou barvu. Např. pokud na bílý papír budeme simulovat tisk na papír žlutý, bílá barva bude vytištěna jako žlutá, protože na žlutém papíru by tak vypadala.
Saturační (Saturation): Barvy, které nemají v cílovém barevném prostoru ekvivalent, se převedou na co nejsytější barvy. Může se změnit jejich světlost i odstín. Je vhodná na reprodukci obchodní grafiky, kde jsou důležité syté barvy, ne barevná věrnost.